Životopis (biografie)Informace:19. května 1947 - Ascoli Satriano, Foggia (Itálie)
Vystřídal řadu zaměstnání,v osmnácti byl u policie. Herectví studoval na římské škole Centro Sperimentale di Cinematografia na Akademii dramatického umění.V roce 1969 hrál v Shakespearově komedii Sen noci svatojánské.V poč. 70. let hrál,jako mladý policista Giovanni Pizzullo, obyčejný milenec vdané dívky (Ornella Mutiová), v komedii Lidový román (r. M. Monicelli). Vedle postav vášnivých venkovských milovníků (mj. Bože, jak hluboko jsem klesla!) zvládl stejně přesvědčivě také dramaticky náročné charakterní party. Působivý výkon, oceněný Donatellovým Davidem 1976, podal v úloze vysokoškolsky vzdělaného oceněný Donatellovým Davidem 1976, podal v úloze vysokoškolsky vzdělaného vojáka základní služby Paola Passeriho, který je vystaven šikanám despotického důstojníka (Franco Nero), v antimilitaristické satiře Vítězný pochod. Zatím nejvyššího mezinárodního uznání dosáhl na MFF v Západním Berlíně 1979, kde obdržel Stříbrného medvěda za titulní roli homosexuálního dělníka, s nímž naváže krátký intimní vztah nezkušený mladík (Martin Halm), v ironickém melodramatu z poč. 20. století Ernesto. Během 80. let se uplatnil zejména v kriminálních, společensko-kritických a politických dramatech (Muž na kolenou, Corleone, Fontamara, Sicilská spojka), jejichž nejčastějším námětem je korupce a zločiny, vyvolané mocenskými a obchodními zájmy mafie.Daleko větší popularitu mu přineslo účinkování ve čtyřech sériích úspěšného TV seriálu Chobotnice, kde ztělesnil policejního komisaře Corrada Cattaniho, houževnatě bojujícího proti mafii, které však nakonec padne sám za oběť. 1989 zaujal M. P. svou režijní prvotinou Pummarò, vyprávějící příběh mladého Afričana, který se vypravil hledat do Itálie svého bratra. S příznivým ohlasem se setkal také jeho druhý režijní pokus Důvěrné přítelkyně, neorealisticky laděná výpověď o přátelství třech povahově rozdílných dospívajících dívek. Příležitostně se vrací na jeviště, kde se představil mj. v Shakespearově Bouři (1984), Pirandellově komedii Muž s květem v ústech (1986) a v aktovkách Arthura Schnitzlera Rej (1988).
***
Přestože Michelu Placidovi alias legendárnímu komisaři Corradovi Cattanimu ze seriálu Chobotnice už táhne na šedesát, mladickou jiskru v oku a mužný šarm neztratil. V rámci natáčení svého zatím posledního filmu před pár dny poprvé navštívil Česko.
Do naší země přivedl italského herce paradoxně cizinec – albánský režisér Piro Milkani, který v Praze a na zámku Český Šternberk natáčí autobiograficky laděný snímek s Aňou Geislerovou a mladým albánským hercem Kreshnikem Ahelilajem v hlavních rolích. Ve filmu Smutek paní Šnajdrové ztvární Michele Placido postavu hraběte Šternberka, s nímž se hlavní hrdina – albánský student FAMU – setká při natáčení svého studentského filmu. „Považuju za privilegium, že Michele přijal tuto malou, ale důležitou roli,“ říká režisér, který se s Placidem poprvé setkal před 12 lety jako herec při natáčení úspěšného filmu Lamerika. Tou dobou už byl Michele Placido díky seriálu Chobotnice dávno známý po celé Evropě.
Díky Cattanimu prezidentem
Chobotnice, seriál o marném boji srdnatého policejního komisaře Corrada Cattaniho s chapadly mafie, se začal natáčet v roce 1984 a nikdo tehdy netušil, jaký úspěch jeho představiteli přinese. Už brzy ale mohl v popularitě soupeřit se sportovními hvězdami. Chobotnici sledovalo v Itálii až 15 milionů diváků, kteří jí dávali přednost i před fotbalovými přenosy. Natočila se druhá, třetí a čtvrtá série; pak ale Michelu Placidovi došla trpělivost. Přezdívky Cattani už měl po krk a rozhodl se své osudové role konečně zbavit: žádné ženské oko nezůstalo suché, když v poslední sérii seriálu mafie Cattaniho dostala… Dlouho pak nechtěl Michele Placido o Chobotnici a Cattanim ani slyšet a otázky na toto téma ho přiváděly k zoufalství. Dnes už se na to dívá s nadhledem. „Já že bych Cattaniho nenáviděl?“ opakoval nevěřícně na tiskové konferenci na hradě Český Šternberk. „Neznám žádného herce, jenž by nenáviděl postavu, jež ho proslavila. Znám jen ty herce, kteří nenávidí, že nemají úspěch. Díky seriálu Chobotnice se mi otevřely dveře do světa filmu. Točil jsem s mnoha významnými italskými i francouzskými režiséry, pak jsem začal režírovat sám. Věnuju se teď i divadelní režii, chystám se inscenovat Kouzelnou flétnu. Cattani mi přinesl úspěch, co bych si mohl přát víc? Možná se jednou díky němu stanu i prezidentem… Prostě za všechno vděčím Cattanimu.“
Příkladný rodič?
Ve scéně, která se v době naší návštěvy na hradě právě natáčela, udílí Placidova postava životní rady svému mladému známému. A jaké rady dává herec svým dětem? „Žádné. Myslím, že rodiče svým dětem nemají radit. Čím jsou starší, tím horší rady potomkům dávají, protože jsou staří a závidí jim mládí. Rodič by měl spíš dávat příklad než rady. Já se o to aspoň snažím. V životě se řídím zásadami nekrást, nezabíjet a netoužit po ženách druhých; i když to poslední se mi ne vždycky daří…“
Michele Placido (58)
Od počátků své kariéry patří k nejobsazovanějším italským hercům. Zahrál si ve více než 80 filmech různých žánrů – kriminálkách, společenských dramatech i komediích (Ernesto, Sicilská spojka, Corleone, Bože, jak hluboko jsem klesla, Vítězný pochod…) Spolupracoval s nejvýznamnějšími režiséry doma i v zahraničí. Po jeho boku se objevila plejáda slavných hereček, například Claudia Cardinale, Isabella Rossellini a Monica Vitti. V roce 1989 se poprvé postavil také za kameru. Debutoval snímkem Pummaró o mladém Afričanovi v Itálii, následoval neorealisticky laděný příběh tří dívek Důvěrné přítelkyně drama Obyčejný hrdina a další. Jeho osmý film se jmenuje Kriminální román (2004). Jak sám říká, jeho největší vášní je v současnosti divadelní režie. „Jako herec jsem se už vydal,“ prohlásil.
Na návštěvě v Praze
Nedávnou návštěvu Prahy strávil Michele Placido procházkou po Starém Městě. „Obdivoval jsem vaše město a vzpomínal na spisovatele i českou hudbu, kterou mám rád. Nakoupil jsem si několik cédéček s klasickou hudbou. Pak jsem byl na koncertě v kostele sv. Mikuláše,“ vyprávěl a dodal, že mu učarovalo podzimní slunce. „Tak krásné nemáme touhle dobou ani v Římě.“
(HEDVIKA PETRŽELKOVÁ)
No comments:
Post a Comment